Výsledky hledání pro výraz: R

F07.0 – Organická porucha osobnosti

F07.0

Organická porucha osobnosti

category

Porucha je charakterizována výraznou změnou naučených vzorů chování‚ premorbidně subjektem užívaných‚ včetně vyjádření emocí‚ potřeb a nutkání. Zhoršení funkcí poznávání a myšlení‚ ale i změna sexuality může být také součástí klinického obrazu.

Organická:
. pseudopsychopatická osobnost

Organická:
. pseudoretardovaná osobnost

Syndrom:
. frontálního laloku

Syndrom:
. osobnosti s limbickou epilepsií

Syndrom:
. lobotomie

Syndrom:
. postleukotomický

trvalé změny osobnosti po:
. katastrofické zkušenosti F62.0

trvalé změny osobnosti po:
. prodělání psychické choroby F62.1

postkomoční syndrom F07.2

postencefalitický syndrom F07.1

specifikované poruchy osobnosti F60.–

F070 F 07.0 F 070

F07.1 – Postencefalitický syndrom

F07.1

Postencefalitický syndrom

category

Reziduální nespecifické a variabilní změny chováni po prodělání virové nebo bakteriální encefalitidy. Hlavní rozdíl mezi touto poruchou a organickými poruchami je ten‚ že tento syndrom je reverzibilní.

organické poruchy osobnosti F07.0

F071 F 07.1 F 071

F07.2 – Postkomoční syndrom

F07.2

Postkomoční syndrom

category

Tento syndrom se objevuje po úrazu hlavy (obvykle dostatečně těžkém‚ že způsobil ztrátu vědomí) a zahrnuje řadu různých symptomů‚ jako bolest hlavy‚ závratě‚ únava‚ podrážděnost‚ obtížnou koncentraci a schopnost provádět duševní úkoly‚ poruchu paměti‚ nespavost a sníženou toleranci ke stresu‚ emočnímu vzrušení nebo alkoholu.

Postkontuzní syndrom (encefalopatie)

Posttraumatický mozkový syndrom nepsychotický

stávající (současný) otřes mozku S06.0

F072 F 07.2 F 072

F10-F19 – PORUCHY DUŠEVNÍ A PORUCHY CHOVÁNÍ ZPŮSOBENÉ UŽÍVÁNÍM PSYCHOAKTIVNÍCH LÁTEK

F10-F19

PORUCHY DUŠEVNÍ A PORUCHY CHOVÁNÍ ZPŮSOBENÉ UŽÍVÁNÍM PSYCHOAKTIVNÍCH LÁTEK

block

Tento oddíl obsahuje široké spektrum nemocí různé tíže a různých klinických forem‚ které však všechny sdílejí společný jmenovatel‚ kterým je užívání psychoaktivních substancí‚ které mohou‚ ale nemusejí být předepsány lékařem. Tuto substanci ukazuje třetí znak‚ a čtvrtý znakový kód specifikuje klinický stav; tyto kódy by měly být používány podle potřeby pro každou specifikovanou substanci‚ měli bychom však připomenout‚ že ne všechny kódy čtvrtého znaku jsou použitelné pro všechny substance.
Identifikace psychoaktivní substance by měla být založena na tolika informačních zdrojích‚ jak je jen možno. To znamená údaje získané od pacienta‚ analýza krve nebo jiných tělesných tekutin‚ charakteristické somatické a psychické příznaky‚ klinické znaky a chování‚ a další důkaz‚ jako drogy v pacientově vlastnictví‚ nebo zprávy od informovaných třetích osob. Mnoho uživatelů drog bere více než jeden typ psychoaktivní látky. Hlavní diagnóza by měla být klasifikována‚ pokud možno podle substance nebo třídy substance‚ která způsobila nebo se podílela nejvíce na současném klinickém syndromu. Jiné diagnózy by měly být kódovány‚ když jiné psychoaktivní látky byly požity v intoxikačních množstvích (obvyklá charakteristika .0 na čtvrtém místě) nebo v míře způsobující poruchu (obvyklá charakteristika .1 na čtvrtém místě)‚ závislost (obvyklá charakteristika .2 na čtvrtém místě) nebo jiné poruchy (obvyklá charakteristika .3 – .9 na čtvrtém místě).
Pouze v případech‚ kde způsoby braní psychoaktivní substance jsou chaotické a nevybíravé‚ nebo když je podíl různých psychoaktivních látek neřešitelně smíšený‚ měla by být použita diagnóza poruchy‚ způsobené užitím mnohočetných drog (F19.–).

abúzus substancí‚ které nezpůsobují závislost F55

F10-F19 F 10-F 19 F 10-F 19